2009 Czech Paint Trail Ride

Ranč Na vyhlídce, 16. května 2009

Podruhé jsme se sešli na kopcích kolem zlínského ranče na vyhlídce, abychom absolvovali společnou vyjížďku „přátel strakatých koní“, jak nám ukládají předpisy APHA.

Loňská obnovená premiéra společných vyjížděk se povedla po všech stránkách. Před letošním ročníkem tedy stála jediná otázka: jestli se podaří na předchozí vydařenou akci navázat. Vzhledem k tomu, že sobotní ráno 16. května byla zamračené a občas poprchalo, pohybovaly se odvážnější odhady účasti někde kolem 25-30 lidí. Aby totiž byl Trail Ride uznaný za oficiální akci klubu, musí se ho zúčastnit aspoň 24 jezdců.

Nakonec se ukázalo, že příznivci strakatých koní nejsou z cukru: na jízdárně u ranče se seřadilo neuvěřitelných 52 koní, letošní hříbata nepočítajíc. Znovu se prokázaly dlouholeté zkušensti ranče Na vyhlídce s podobnými akcemi. Domácí koně tvořili podstatnou část skupiny, přespolních bylo zhruba 15. Zvlášť obdivuhodný výkon podal Roman Poláček, který v několika várkách dovezl nejen rodinu, ale i kamarády, a pro ně dohromady 11 koní a poníků!

foto Petr Vrana

Pro přeháňku vypadl z programu zkušební trail, který měl prověřit zdatnost jezdců i koní na jízdárně. Vynahradili jsme si to cestou. Letos se účastníci rozdělili na dvě skupiny – ta rychlá „adrenalinová“ mířila k Luhačovicím po delší trase, ta pomalejší „umírněná“ pro klisny s hříbaty zvolila trasu krátkou. Začátek jara je v okolí nádherný, takže nějaké malé přeháňky cestou nikoho nerozházely a koním byly určitě příjemnější než úmorné vedro loňského roku.

„Rychlá rota“ neměla své přízvisko nadarmo. Cválalo se hodně a rychle, klobouk dolů před kondičkou koní z Vyhlídky, kteří si odmrskli celoodpolední šichtu, a ještě cestou domů v závěrečném cvalu šli naplno, jako by teprve vycházeli ze stáje. Díky tomu, že chov quarterů a paintů u Alice Machů je jedním z největších u nás, tak strakatých koní bylo k vidění dost.

Kromě koní a nádherné přírody bylo dalším vrcholem akce samotné pohoštění, na kterém se Na vyhlídce nešetřilo. Pokud už by se našel takový balvan, kterého by nenadchla samotná jízda, tak by ho určitě nadchlo jídlo. Bylo ho moc a vynikajícího, od rána až do noci, pití nevyjímaje. Prostě my hosté jsme se cítili jako v bavlnce, opečovávaní a hlavně vítaní.

Trail Ride zabral asi 5 hodin, z nichž hodina padla na přestávku (mimochodem koňský parking v třešňové aleji taky neměl chybu). Po návratu další jídlo a pití, koňácké i nekoňácké řeči, živá kapela, oheň a veselo až do rána. A zatímco my přespolní jsme se v neděli ráno v klidu vzpamatovávali, domácí po nás uklízeli tu spoušť.

Takže jim touto cestou ještě jednou za všechno děkujeme, stejně jako všem, kdo si udělali čas a chuť a přijeli. Bylo to prima, a za rok snad zase na shledanou!

S. Lečíková

(Všem, kdo by měli chuť uspořádat vlastní Trail Ride: stačí vám nápad, chuť, potřebný počet jezdců a splnění několika dalších náležitostí, o kterých vás rádi budeme informovat).